Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1680

 Nahoru[Nakládání s majetkem z pozůstalosti]

Typy správy

Dědicové, jejichž právo je prokázáno, jsou oprávněni ke správě pozůstalosti, případně mohou uzavřít dohodu o tom, kdo z nich bude správu provádět. Není-li možné, aby správu prováděli dědicové, například proto, že se na provádění správy neshodnou, soud na návrh i bez návrhu jmenuje správce pozůstalosti. Správce pozůstalosti je primárně povinen k prosté správě a k jednáním, která mají zamezit vzniku škody na pozůstalosti nebo udržet či zvýšit hodnotu spravované pozůstalosti nebo její části. Správce smí vykonávat správu prostou, jednání nad rozsah prosté správy mají speciální režim. Třetím typem jednání je vykonávání vlastnického práva, které správci není umožněno.

Svolení soudu s nakládáním majetkem z pozůstalosti

Mohou nastat situace, kdy dědicové mají zájem na tom, aby s určitou věcí z pozůstalosti bylo ještě za dobu trvání řízení nějakým způsobem naloženo. Ať už jde o potřebu věc zpeněžit, zastavit, darovat, je na dohodě dědiců, zda takovou dispozici ještě za řízení umožní. Dotčenými osobami jsou dědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci, to jsou tedy osoby, které mají právo se v určitých případech k návrhu vyjádřit.

Volným nakládáním zákonodárce míní výkon vlastnického práva, ovšem za zvláštní situace, tj. když dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, že dědic či dědicové danou věc z pozůstalosti nabývají. Osoba, jíž je volné nakládání umožněno, je oprávněna s věcí naložit jakkoli, tj. jako vlastník. Současně je potřeba vzít v potaz, že má-li osoba, jíž bylo svoleno nakládat s věcí, své věřitele, jsou tito oprávněni hojit své nároky také na této věci, neboť ta vstupuje do vlastnické sféry dědice.

Na počátku celého procesu je návrh někoho z dědiců nebo všech dědiců, aby jednomu či více z nich bylo umožněno s věcí disponovat jako s vlastní. V lepším případě se všichni dědicové shodnou (nebo je jediný dědic), dají soudu – soudnímu komisaři návrh, ten jej…