Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 82

Dosavadní právní úprava

Problematika nároků z neoprávněného zásahu do osobnostních práv je upravena zejména v § 13 a § 15 ObčZ. V případě, že kdokoliv neoprávněně zasáhne do osobnostních práv druhého, v důsledku čehož (příčinná souvislost) dojde k nemateriální újmě na straně dotčené fyzické osoby (např. v podobě snížení vážnosti, které tato osoba požívá, případně zásahu do rodinného života této osoby, v důsledku usmrcení člena rodiny), rozlišuje ObčZ následující nároky, které dotčené fyzické osobě svědčí (§ 13 odst. 1 ObčZ opět obsahuje pouze demonstrativní výčet takových nároků, tedy jiné než v tomto ustanovení vyjmenované nároky nejsou a priori vyloučeny):

• upuštění od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti, kterého se lze domáhat prostřednictvím zdržovací žaloby (je možno uplatnit jen v případě, že neoprávněný zásah trvá, či alespoň bezprostředně hrozí),

• odstranění následků neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti, kterého se lze domáhat prostřednictvím odstraňovací žaloby,

• poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve formě morální satisfakce (tou může být např. omluva v případě neoprávněného zásahu do práva na čest či vážnost dotčené fyzické osoby), kterého se lze domáhat prostřednictvím satisfakční žaloby,

• poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve formě náhrady nemajetkové újmy v penězích, které se lze domáhat prostřednictvím satisfakční žaloby, a to v případě, kdy se jako dostačující nejeví morální satisfakce.

 NahoruJudikáty

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. listopadu 2012 ve věci sp. zn. 30 Cdo 1092/2011

Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 ObčZ, je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 ObčZ je ("pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty odvozované z ustanovení § 13 odst. 1 ObčZ k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 ObčZ se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2012 ve věci sp. zn. 30 Cdo 3012/2010

Požadavek zajištění účinné občanskoprávní ochrany vyžaduje, aby neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby, který má za následek vznik nemajetkové újmy, spočívající v porušení či již v pouhém ohrožení osobnosti dotčené fyzické osoby, byl pro původce neoprávněného zásahu spojen s nepříznivými právními následky ve formě zvláštních občanskoprávních sankcí. Tam, kde v důsledku neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo k jejímu porušení, resp., případně "jen“ k pouhému ohrožení – tedy ke vzniku nemajetkové újmy, pak ustanovení § 13 odst. 1 ObčZ určuje, že fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, přičemž z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle prvního odstavce zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má tato fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

ObčZ vychází z principu objektivní odpovědnosti za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (tzv. odpovědnost za následek). Shora vyjmenované nároky z titulu neoprávněného zásahu tak mohou být přiznány bez ohledu na skutečnost, zda byl takový neoprávněný zásah zaviněný či nikoliv.

Nároky z neoprávněného zásahu do práv na ochranu osobnosti primárně náleží osobě, do jejíchž osobnostních práv takto bylo zasaženo. Podle § 15 ObčZ pak po smrti fyzické osoby přísluší právo uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželovi nebo partnerovi a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

Nároky z neoprávněného zásahu do osobnostních práv dle § 82 NOZ

Právní úprava nároků z neoprávněného zásahu do osobnostních práv obsažená v NOZ vychází z úpravy ObčZ, ovšem s několika výjimkami. Změnou oproti ObčZ je skutečnost, že § 82 odst. 1 NOZ neobsahuje, na rozdíl od ObčZ, demonstrativní výčet nároků z neoprávněného zásahu do osobnostních práv, a zejména pak skutečnost, že nároky satisfakční (přiměřené zadostiučinění ve formě morální satisfakce a přiměřené zadostiučinění ve formě náhrady nemajetkové újmy v penězích) byly vyčleněny z části NOZ upravující osobnost člověka (formálně se jedná o část první, hlavu II, díl 2, oddíl 6 NOZ) a byly nově zařazeny do závazků z deliktů (formálně se jedná o část čtvrtou, hlavu III NOZ).

Podle § 82 odst. 1 NOZ se může každý, do jehož osobnostních práv bylo neoprávněné zasaženo, domáhat upuštění od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti (prostřednictvím zdržovací žaloby) nebo odstranění následků neoprávněného zásahu do práva na ochranu osobnosti (prostřednictvím odstraňovací žaloby).

Předpoklady pro úspěšné uplatnění některého z uvedených nároků jsou zejména následující:

• neoprávněný zásah do osobnostních práv jiného,

• neexistence důvodů vylučujících odpovědnost (např. jednání se svolením fyzické osoby, do jejíchž osobnostních práv bylo zasaženo),

• vznik nemateriální újmy na osobnostních právech jiného,

• příčinná souvislost mezi zásahem a vznikem újmy,

• možnost uplatnit jeden z vyjmenovaných nároků (tedy v případě upuštění od neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti skutečnost, že zásah stále trvá, případně alespoň bezprostředně hrozí, v případě odstranění následků neoprávněného zásahu skutečnost, že je co odstraňovat).

 NahoruJudikát

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 2011 ve věci sp. zn. 30 Cdo 3729/2009

Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby podle § 13 ObčZ je, aby neoprávněný zásah (který musí mít konkrétní podobu) trval, resp. aby…