dnes je 2.10.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1690

1.9.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.7.3.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1690

JUDr. Jarmila Gajdošíková

[Potvrzení soudem]

Potvrzení dědictví

Potvrzení dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a komu svědčí nejlepší dědické právo, je novinkou v právním řádu. Předchozí právní úprava takový institut neznala, resp. významově odpovídala potvrzení a rozhodnutí o dědictví, nikoli posouzení nejlepšího dědického práva. Dříve došlo například ke schválení dědické dohody soudem či k potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů a tím tento výrok soudu končil. Nyní se úprava "zdvojuje" a soud nejenže rozhoduje například o schválení dědické dohody či potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů, ale také navíc ještě potvrzuje dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna. Tato nová konstrukce nemá žádný praktický dopad, jde patrně o návrat k dřívější procesní úpravě a doložení důrazu na dodržení vůle zůstavitele.

Nejlepší dědické právo

Předpokladem takového potvrzení je prokázání, že dědici svědčí nejlepší dědické právo. Nejlepší dědické právo je zjednodušeně řečeno takový dědický titul, který je v dané věci nejsilnější. Nejsilnějším titulem je dědická smlouva, slabším titulem je závěť a poté zákonná dědická posloupnost. V řízení platí, že existuje-li platná dědická smlouva, je nejlepším právem dědice z dědické smlouvy toto jeho právo. Vedle toho (ohledně majetku, který není řešen dědickou smlouvou) může být nejlepší dědické právo jiného dědice, např. závěť, nebo zákonná dědická posloupnost. Nejlepší dědické právo se posuzuje vždy ve vztahu k dědici, majetku a titulu. Jedná se tedy o individuální posouzení použitého dědického práva či principu v jednotlivě dané konkrétní věci. Toto posouzení náleží soudu.

Splnění vůle zůstavitele

Nejlepší dědické právo jde ruku v ruce s vůlí zůstavitele. Nová právní úprava ustanovila, že vůli zůstavitele musí být co nejvíce vyhověno, a to jak z pohledu nazírání na zůstavitelovo pořízení pro případ smrti (vždy jej vykládáme tak, abychom co nejvíce pochopili zůstavitelovo vyjadřování a jeho vůli), tak i z pohledu výsledku dědického řízení, tj. čeho se komu z dědiců v řízení dostane. V řízení o pozůstalosti není zůstavitel schopen

Nahrávám...
Nahrávám...