dnes je 1.7.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1594

13.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.3.1.1.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1594

Mgr. Vít Šimonovský

[Odkaz – zřízení odkazu]

K odst. 1

Ustanovení § 1477 NOZ definuje osobu odlišnou od dědice, totiž odkazovníka. Rozdíl mezi těmito osobami je dán tím, že dědici náleží dědictví, a to celá pozůstalost nebo podíl na této pozůstalosti. Odkazovníkovi zůstavitel odkazuje (zřizuje pohledávku na vydání nebo zřízení) pouze věc (konkrétní věc nebo jednu či několik věcí určitého druhu) nebo určité právo. Osoba obtížená odkazem je pak zatížena dluhem. Odkazem se tedy nenabývá věc z pozůstalosti přímo, ale až od osoby obtížené odkazem – odkazovník má právo domáhat se obecným postupem (jakým se vymáhají pohledávky), aby mu byla odkázaná věc vydána. Vlastnické právo k předmětu odkazu nabývá odkazovník od osoby obtížené odkazem totožně jako při převodu věci.

Nabytí dědictví musí dědici potvrdit soud. Právo na odkaz však uplatňuje odkazovník vůči dědici bez zapojení soudu přímo.

Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti (závěť, dědická smlouva či dovětek, viz § 1491 NOZ) nařídí určité osobě (osobě, která má dědit, popřípadě osobě, která má sama z pozůstalosti nabýt jiný odkaz), aby odkazovníku vydala předmět odkazu; předmětem odkazu může být věc jak z pozůstalosti, tak i z vlastního majetku této osoby, může jít i o věci druhově určené, tedy i o peníze.

Příklad


Pan Petr Novák se rozhodl pro případ své smrti sepsat závěť. O svém majetku rozhodl tak, že povolal za dědice – každého s polovičním podílem – své přátele Petra Faltýska a

Nahrávám...
Nahrávám...