dnes je 21.1.2022

Input:

Aktuální otázky v pohřebnictví

25.11.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

32
Aktuální otázky v pohřebnictví

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D., Ing. Lenka Horáčková

V oboru pohřebnictví nejsem dostatečně erudovaná, přesto jsem si troufla Tomáši Kotrlému položit otázky, které snad vypíchnou nejčastější potíže či problémy, s nimiž se lze v praxi potkat. Věřím, že následující rozhovor ukáže cesty k nápravě a nastíní možná řešení.

Loňský a letošní rok byly zcela atypické v celé zemi ve všech sférách společenského i osobního dění. Pohřebnictví nevyjímaje. Jaký byl tedy ten letošní?

Počátek letošního roku přinesl zvýšený počet úmrtí souvisejících s onemocněním covid-19. Díky každodenní spolupráci Ministerstva pro místní rozvoj při koordinaci převozů těl do krematorií s volnou kapacitou s Ústřední epidemiologickou komisí, Ústředním krizovým štábem a krajskými štáby nikde nedošlo k nedovolenému ukládání lidských těl a pohřbívání bylo řádné a plynulé. Myslím si, že stát ustál toto nelehké období v pohřebnictví s čistým štítem. Ani z části se nenaplnila falešná proroctví, která se ve formě poplašných zpráv o nedostatečných kapacitách prostor pro uložení těl zemřelých pravidelně objevovala v médiích.

Jak jste se potýkali s pohřby, kdy zemřel covidem nakažený člověk?

Jsem přesvědčený o tom, že provozovatelé pohřebních služeb, krematorií a pohřebišť měli dostatek postupně upřesňovaných doporučení ze strany jak ministerstev pro místní rozvoj a zdravotnictví, tak i krajských hygienických stanic, kterak s těmito těly zesnulých mají zacházet, aniž by šířili virus a zároveň vyšli vstříc pozůstalé rodině. Možná těch dobře míněných rad bylo až příliš. Pokud to zjednoduším, tak ve své podstatě stačí důsledně dodržovat běžná hygienická opatření. Chci zdůraznit, že v žádném případě nelze bez jasného rozhodnutí hygieniků v konkrétním případě zakazovat otevření rakve během obřadu nebo identifikaci těla. Našly se výjimky porušující zákon o pohřebnictví, třeba pohřební služby, které si často z vlastní pohodlnosti ulehčovaly práci, neupravovaly a nešatily těla zemřelých a zcela zbytečně je například posílaly k pohřbení v plastových vacích. Ty, o nichž Ministerstvo pro místní rozvoj jakožto gestor pohřebnictví ví, že tímto nezákonným způsobem s těly zemřelých zacházely, vymlouvajíce se na nouzový stav, nyní řeší v rámci kontrolních a přestupkových řízení. Padly první pokuty.

Existují nějaká opatření, aby se zabránilo nedůstojnému zacházení s těly zemřelých?

Zákon o pohřebnictví se zaměřuje na ochranu práv pozůstalých a vybízí k pietnímu chování vůči zemřelým. Tyto hodnoty se snaží Ministerstvo pro místní rozvoj hájit a na jejich dodržování se zaměřuje při svých kontrolách krematorií a pohřebních služeb. O nejúčinnější dozor, zda pohřební služba poctivě provedla všechny úkony, které si pozůstalí přáli, se může postarat vypravitel pohřbu čili osoba či osoby, které pohřbení objednávají. Každý vypravitel, i ten, který pro svého zesnulého sjedná byť jen pohřeb bez obřadu, má právo bezplatně zkontrolovat kvalitu provedení objednaných úkonů přímo v provozovně pohřební služby. Může se kdykoli přesvědčit, že jeho blízký bude pohřbený důstojně, tedy umytý a upravený, v požadovaném šatě a v objednaném typu rakve. Jestliže zjistí jakékoli nedostatky, doporučuji je na místě fotograficky zdokumentovat pro případ reklamace provedených služeb nebo mít s sebou svědka.

O tomto svém právu mnozí pozůstalí nevědí. Domníváte se, že existuje ještě nějaký zákonný nárok, který nevyužívají?

V těžkých chvílích, jimiž pozůstalí po smrti sobě blízké osoby procházejí, si mnohdy neuvědomí, že zákon umožňuje vypraviteli pohřbu, aby tělo zemřelého sám upravil a uložil do rakve. Provozovatel pohřební služby je povinen mu tuto činnost dovolit a zároveň mu zdarma poskytnout zázemí k jejímu provedení. Samozřejmě povinně hygienou schválený řád pohřební služby stanoví podrobnosti k této subtilní oblasti lidského jednání.

Je u nás v pohřebnictví náboženská svoboda dodržována, nejsou menšiny utlačovány? Pokud vím, dosud v České republice absentuje multikulturní pohřebiště…

V České republice jsme vytvořili úctyhodnou tradici křesťanských sociálních a zdravotních služeb, nikoli však služeb navazujících, těch zcela posledních. Hospic pečující o právě zemřelé a truchlící pozůstalé by se velmi snadno mohl změnit v koncesovanou pohřební službu nebo neziskový pohřební spolek. Chápu vaše palčivé otazníky stran menšin v této oblasti. Takový projekt by byl příkladem mezináboženské spolupráce a otevřenosti. Multikulturní pohřebiště by bylo možné zřídit různými způsoby. Jeden z nich je ten, že by vzniklo na aktivním hřbitově, který má dostatečně velké nevyužité plochy. V tomto případě na něm bude dodržován řád stávajícího hřbitova a platby za pronájem jednotlivých hrobových míst bude inkasovat provozovatel hřbitova. Druhý způsob je ten, že církve a náboženské společnosti, které budou do projektu zapojené, odkoupí předmětnou plochu k pohřbívání (buď část hřbitova, nebo úplně nový pozemek vhodný k pohřbívání) a na ní založí své neveřejné pohřebiště vsouladu s § 3 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví.

Příklad za všechny – katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze a vlastně mnoho dalších křesťanských posvátných staveb by mělo být z hlediska formy také neveřejným pohřebištěm podle § 3 zákona o pohřebnictví, a přesto se do jejich krypt soustavně pohřbívá po staletí do dnešních dnů bez jinde povinného souhlasu státních orgánů. Zapojené církve a náboženské společnosti jsou v tomto případě samy zodpovědné za splnění zákonných norem vyplývajících z platného zákona o pohřebnictví. Orgánem dohledu je v obou případech krajský úřad.

V Praze již dlouhá léta se Správou pražských hřbitovů a muslimskou obcí hledáme vhodný pozemek pro zřízení jejich neveřejného hřbitova. Je nejvyšší čas toto hledání ukončit, protože na Olšanských hřbitovech jsou plochy rezervované pro muslimy zaplněny. Velkou naději ve mně vzbudilo jednání se zástupci Českobratrské církve evangelické v roce 2020. Adam Csukás, její právník, uvedl, že vedoucí tajemník Ústřední církevní kanceláře Českobratrské církve evangelické Ing. Jaromír Plíšek jednal v této věci se zvláštním zmocněncem pro holocaust, mezináboženský dialog a svobodu vyznání Robertem Řehákem, přičemž z jednání vyplynulo, že se snad povede majetkoprávně vypořádat pohřebiště v Dobrovízi (k. ú. Dobrovíz, parc. č. 341), které – ačkoliv tomu zápis v katastru nemovitostí neodpovídá – patří Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické v Kladně. Sbor má zájem pohřebiště věnovat obci, která však delší dobu na tuto nabídku nereaguje. Máme za to, že jsme schopni docílit změny v zápisu v katastru nemovitostí, s podobnými situacemi máme zkušenosti. Vzhledem k tomu, že jde o existující pohřebiště, tak by zde nebyly potíže spojené se zakládáním nového. Stav sice není utěšený, ale pokud by kladenský sbor souhlasil, jakož i synodní rada církve, mohl by se zřejmě tento pozemek nabídnout za účelem „zřízení” multikulturního pohřebiště. Pozemek není velký, ale od roku 1932 se na něm nepohřbívá, takže místo by tam bylo.

Jak se Církev římskokatolická staví k pohřbu žehem, už během posledních 60 letech víme. Přestože je vše po téměř tři generace dovoleno, neznám ani jednoho duchovního či řeholnici, kteří by se nechali zpopelnit.

Stěžejním bodem a svorníkem smutečního obřadu nad urnou je předcházející rozhovor s pozůstalými na téma přípravy vhodného způsobu uložení urny. V tomto dialogu by neměla odpadnout právnicko-kazuistická otázka „Máte nějaký hrob?”. Římskokatolická církev respektuje rozhodnutí nejen pro kremaci, ale i pro tzv. zelené způsoby pohřbívání. Smuteční liturgii srovnatelnou s pohřbem do země však poskytuje pouze u ukládání popela do země. Kanonický zákaz pohřbívat mrtvé lidské tělo v kostele se týká zároveň uložení popela, včetně urny. Instrukce, kterou papež František zahájil svůj pontifikát, „o zpopelnění zemřelých a uchovávání jejich popela” s názvem Ad resurgendum cum Christo (dále jen „Instrukce”) pátým rokem deklaruje, že péče o zpopelněné lidské tělo nepředstavuje volnočasovou aktivitu, ale že jde o hodnotový systém, který by měl být jednou z hlavních priorit společnosti. Domnívám se, že jakákoli katecheze v souvislosti s kremací je hodna naší pozornosti zejména v našich podmínkách, kde převažuje.

Máte skutečně dobrý postřeh, také neznám ani jednoho jáhna, kněze, mnicha či řeholnici, který by fandil žehu; naopak žeh zásadně sami na sobě odmítají. S jistou nadsázkou dodávám, že si jsou asi dobře vědomi, že to nejhorší, co můžeme v nejkratším čase provést se zdravím planety, je nechat se zpopelnit. Neznám za celou jednu generaci jedinou pravoslavnou či katolickou duchovní osobu, která by u nás volila pohřeb žehem nebo by darovala své tělo anatomickému výzkumu. V tomto u nás zůstal článek č. 2301 Katechismu katolické církve, pojednávající o výjimečné ušlechtilosti tělo nepohřbít vůbec, ale darovat ho vědě, jen zbožným přáním a prchavou představou.

Ale vraťme se ještě k oné důležité Instrukci. Její proklamovaný zákaz církevního rozptylu mimo hřbitov totiž velmi těsně koresponduje s občanským principem tzv. nuceného hřbitova – Friedhofspflicht, Cemetery obligation. Zákon o pohřebnictví platný v České republice od roku 2017 se Instrukcí částečně inspiroval a tento globální princip aplikuje alespoň na urny ze sociálních pohřbů, tj. pohřbů vypravených pod taktovkou obcí. Paradoxně jen urny obsahující popel bezejmenných, cizinců či bezdomovců musí být v České republice povinně uloženy na hřbitov. Ostatní mohou být zcela legálně uloženy v domácnosti i na zahradě či jejich obsah lze ponechat přírodě.

Co vás v nejbližší době čeká? Co budete muset v oblasti pohřebnictví řešit?

Pohřebnictví se musí vydat „zelenou cestou”. Dekarbonizace čeká všechny provozovatele pohřebních služeb, krematorií a hřbitovů. Osobně nejsem příznivcem striktních nařízení, ale dávám přednost pozvolným krokům. V tomto je nejdále hlavní město Praha se svojí letos zveřejněnou vizí zapojit hřbitovy do struktury města a využít jejich potenciál jako součást zelené infrastruktury. Velkou příležitost spatřuji v možnosti čerpat dotace z programů zaměřených na úspory energií i zavádění nízkouhlíkových technologií. O finanční pomoci podnikatelům v pohřebnictví Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Agenturou pro podnikání a inovace informovalo zástupce profesních sdružení v pohřebnictví na posledním jednání Pracovní skupiny Ministerstva pro místní rozvoj k pohřebnictví. Dotace bude možné využít mimo jiné na modernizaci a rekonstrukce rozvodů elektřiny, plynu i tepla a stávajících zařízení na výrobu energie pro vlastní spotřebu, dále na realizaci projektů zaměřených na využití odpadních energií či na opatření vedoucí ke snížení energetické náročnosti budov. Podporu bude možné čerpat na solární ohřev, tepelná čerpadla, instalaci akumulace elektrické energie a zřejmě také na pořízení elektromobilů určených pro převoz těl zemřelých. První výzvy v rámci chystaného nového operačního programu s názvem Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost mohou zájemci o dotace očekávat v příštím roce. Nutné je také sledovat dotační výzvy jednotlivých krajských úřadů.

V naší zemi je možné pohřbívat těla zemřelých do kostrových hrobů nebo je nechat zpopelnit v krematoriu. Domníváte se, že budoucnost přinese i jiné

Nahrávám...
Nahrávám...