60
Souhlas orgánu ochrany veřejného zdraví s exhumací před uplynutím tlecí doby, vč. vzorové žádosti o souhlas KHS s exhumací
6.10.2025
NahoruExhumace – historický exkurz
Exhumací pro účely zákona o pohřebnictví se rozumí nikoli vyjmutí nezetlelých kostí z hrobu, ale z pohřebiště, viz ustanovení § 2 písm. m) zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Orgán ochrany veřejného zdraví se proto nemusí vyjadřovat k manipulaci s kostmi v rámci pohřebiště, i když jsou tyto lidské ostatky nezetlelé. Čistě formálně chrání veřejné zdraví pouze mimo areál hřbitova, zejména při přepravě lidských ostatků mezi hřbitovy či do krematoria. Hlavní hygienické riziko vyplývající z manipulace s nezetlelými lidskými ostatky v rámci hřbitova vždy podstupoval provozovatel pohřebiště. Přesto hrobník zůstal anachronicky pouhou volnou živností.
Orgány ochrany veřejného zdraví dlouhodobě a běžně exhumace v tlecí době povolují. Nebylo tomu tak vždy. Exhumované lidské ostatky směly být převezeny pouze na určitý hřbitov (srov. nařízení č. 56/1874 ř. z.), nikoli jako v současnosti kamkoli. Podle dvorního dekretu z 24. ledna 1785, platného ještě ve 40. letech 20. století, byla povolena hromadná exhumace z důvodu zrušení hřbitova až po uplynutí deseti let od jeho uzavření. Po dobu dalších deseti let od této exhumace nesměla být na zrušeném hřbitově povolena žádná stavba. Možné bylo pouze zřídit pole, louky nebo zahrady. To vše bylo z našeho právního řádu odstraněno.
NahoruPovolení exhumace – základní rámec
Pohřbení lidských pozůstatků nebo uložení lidských ostatků na pohřebišti je považováno za trvalé. Předpokládá se, že zemřelý za svého života projevil vůli být pohřbený určitým způsobem a na určitém místě, a na nás je, abychom toto jeho přání plně respektovali. Zároveň je nutno poznamenat, že exhumace v tlecí době nemusí být provedena zcela. Lidské pozůstatky mohou být již částečně rozpadlé a vyzvednuta bude pouze jejich část. Proto by se exhumace měly provádět jen ze závažných důvodů, kdy jiné řešení není možné.
To platí i pro exhumace realizované těsně po uplynutí tlecí doby. Tělo pohřbené v hrobě či v hrobce není zpráchnivělé dle předpisu, ale dle konkrétních hydrogeologických podmínek v tom konkrétním hrobě. Podrobněji viz Kotrlý, T., Hydrogeologie na hřbitově, 6. 8. 2025, Zdroj: Verlag Dashöfer, https://www.pohrebnictvi-zakon.cz/33/hydrogeologie-na-hrbitove-uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4EtrrJ3eeaqQI7oSpzNL4JZkqKd2_aclJnQ/?uri_view_type=4
Pokud už tedy tlecí doba uplynula, sice formálně souhlas orgánu ochrany veřejného zdraví není potřeba, ale je stále možné tento souhlas neudělit, pokud žadatel o exhumaci po tlecí době požádá, typicky z důvodu nejistoty zápisu ve hřbitovní knize (není zcela jasné, kdy bylo tělo pohřbeno, tj. od kdy počítat tlecí dobu).
Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pohřebnictví") výslovně uvádí, že pouze soudní exhumaci v tlecí době nelze nepovolit. Možná právě proto zákon o pohřebnictví neuvádí možnost podmínit souhlas orgánu ochrany veřejného zdraví s exhumací před uplynutím tlecí doby, což je závažný nedostatek zákona o pohřebnictví. Nařídí-li exhumaci v trestním řízení soudce nebo státní zástupce, měl by i on respektovat místní podmínky a ochranu veřejného zdraví.
NahoruKdo rozhoduje o souhlasu
Zákon o pohřebnictví svěřuje orgánům ochrany veřejného zdraví – krajským hygienickým stanicím (dále jen "KHS") některé kompetence, podle ustanovení § 22 odst. 5 jde o udělení souhlasu s exhumací před uplynutím tlecí doby, nenařídí-li exhumaci v trestním řízení soudce nebo státní zástupce.
NahoruOpora v zákoně o ochraně veřejného zdraví
Domnívám se, že pravomoc KHS podmínit souhlas s exhumací v tlecí době vyplývá z obecné úpravy obsažené v § 77 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví").
NahoruZávazné stanovisko KHS
Podle tohoto ustanovení je orgán ochrany veřejného zdraví dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech upravených zvláštními právními předpisy, které se dotýkají zájmů chráněných orgánem ochrany veřejného zdraví podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik. Orgán ochrany veřejného zdraví vydává v těchto věcech závazné stanovisko. Stanovisko není rozhodnutím vydaným ve správním řízení.
NahoruMožnost podmíněného souhlasu
Souhlas může orgán ochrany veřejného zdraví vázat na splnění podmínek.
NahoruOdůvodnění podmínek
Tyto podmínky musí být řádně odůvodněny z hlediska ochrany veřejného zdraví a mít přímou vazbu na rizika spojená s konkrétní exhumací.
NahoruRozsah právních předpisů
Skutečnost, že poznámka pod čarou odkazuje na prastarý stavební zákon, není podstatná. Jednak se jedná o nenormativní odkaz, jednak citované ustanovení hovoří obecně o zvláštních právních předpisech v množném čísle (půjde tedy o všechny zvláštní zákony a další právní předpisy, které se týkají ochrany veřejného zdraví a svěřují kompetence KHS).
NahoruRiziko formalismu
Přijetí doslovného výkladu § 22 odst. 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, který by vylučoval možnost stanovit podmínky, by v praxi vedlo k neúčelnému a nebezpečnému formalismu. Předtím než se příslušná KHS vyjádří ke konkrétní exhumaci, by měla nekompromisně vyžadovat od žadatele kopii konkrétní strany hřbitovní knihy a schváleného řádu pohřebiště, ve kterém může být exhumace v tlecí době upravena mnohem podrobněji než v zákoně o pohřebnictví. KHS by měla ověřit datum pohřbu ze hřbitovní evidence a v řádu pohřebiště uvedené místní zvyky respektovat.
NahoruOchrana veřejného zdraví při exhumaci
Orgán ochrany veřejného zdraví by v takovém případě neměl žádný nástroj, jak exhumaci regulovat, a v důsledku by ve většině případů musel žádost o souhlas zamítnout, neboť by nemohl zajistit, že při manipulaci s lidskými ostatky nedojde k ohrožení veřejného zdraví.
NahoruLex specialis – přednost speciální úpravy
Podle mého názoru je třeba postupovat nejen podle zákona o pohřebnictví, ale i podle shora uvedeného § 77 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který upravuje podrobnější, speciální postup, jak mají KHS v takových případech postupovat.
NahoruVýznam principu Lex specialis
V souladu s právním principem Lex specialis derogat legi generali, kdy dvě právní normy upravují stejnou situaci, ale jedna je obecnější a druhá rozpracovanější, má přednost ta druhá, tedy zvláštní. Tato zásada se uplatňuje především při kolizi právních norem, které mají…
