dnes je 28.3.2024

Input:

Zvýšení kvalifikace v pohřebnictví

6.7.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

21
Zvýšení kvalifikace v pohřebnictví

ThLic. Tomáš Kotrlý, ThD.

K získání profesní kvalifikace Pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků jsem se odhodlával několik let. Nejsem zaměstnanec pohřební služby, ani ji nehodlám provozovat. Při přípravě pohřbu svého otce v únoru 2020 jsem jako vypravitel pohřbu využil svého práva a jeho tělo jsem společně s matkou a sestrami vlastnoručně upravil, oblékl a uložil do konečné rakve. Zjistil jsem, že tento ozdravný rituál není nijak náročný a složitý, pokud jej člověk přijímá s úctou jako dar. Dar od zemřelého. Ne každému pozůstalému se poštěstí být účasten intimního rozloučení. Provozovatel pohřební služby byl na moje přání vpovzdálí přítomen jako naše opora. A protože se jedná zároveň o autorizovanou osobu této profesní kvalifikace, doporučil mi ji po skončení pohřbu absolvovat. Obratem jsem se přihlásil díky Národní soustavě kvalifikací na školu Akademie – VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad Sázavou, která ochotně zajistila, aby se moje zkouška uskutečnila 28. června 2020 v provozovně pohřební služby v Lukovanech u Brna.

Profesní kvalifikace Pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků (kód: 69-012-H) má zaručit, že držitel zvládne omývání těla zemřelého, holení, kosmetickou úpravu, oblékání, ukládání lidských pozůstatků do rakve a přepravu včetně administrativy.

Zkouška je ze zákona veřejná. Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako "PohřZ"), přímo výslovně neupravuje účast veřejnosti u úpravy těla zemřelého v provozovně pohřební služby a jako vhodné se dle mého názoru jeví použití analogie ve vztahu k pacientům. Dle § 28 odst. 3 písm. h) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále také jako "ZZS"), má pacient právo odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka. Obdobně dle § 65 odst. 3 ZZS mohou osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění výuky. To neplatí, jestliže pacient nahlížení prokazatelně zakázal. Domnívám se tedy, že účast osob získávajících způsobilost k výkonu povolání pracovníka pohřební služby při zkouškách profesní kvalifikace Pracovník pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků podle zvláštního předpisu (zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů) je plně v souladu se zákonem č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a s občanským zákoníkem, pokud člověk za svého života (nebo po jeho smrti osoba blízká) s takovou účastí nevyslovil nesouhlas. Jako podpůrný argument lze použít i ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který upravuje výjimky, kdy není třeba prokazatelného souhlasu s použitím těla pro nácvik životně zachraňujících zdravotních výkonů v rámci patologicko-anatomické či zdravotní pitvy.

Podle jiného, náročnějšího hodnotícího standardu profesní kvalifikace Pracovník pro vyšší hygienické zaopatření těl zemřelých (kód: 69-048-M), je nutné během zkoušky prakticky předvést provedení hygieny dutiny ústní, nasazení zubní náhrady nebo vytvoření chybějícího chrupu, provedení ligatury dutiny ústní pomocí chirurgických jehel a nití, dále vyčistění pleti, očních jamek, koutků úst, osušení tváře, ostříhání chloupků v nose a v uších. Rovněž je nutné podle portrétní fotografie esteticky upravit obličej a vlasy, samozřejmě také ruce zesnulého, nanést make-up a zakrýt posmrtné změny tak, aby byla obnovena přirozená barva a vzhled viditelných částí. Tyto činnosti a úkony patří mezi nadstandardní nabídku provozovatelů pohřebních služeb.

Při omývání těla zemřelého je nutno dbát nejen na rozvoj odborných znalosti a dovedností, ale zejména na pravidla cudnosti, na zakrytí alespoň citlivých partií. Zesnulý je pozůstalými stále považován za spícího, manipuluje se s ním v úctě. Jak upozorňuje Jaroslav Achab Haidler v knize Židovské hřbitovy a pohřbívání (Grada Publishing, a.s., Praha 2019, s. 128) "nikdy se nesmí ocitnout v nedůstojné poloze tváří dolů".

Ačkoli není mytí zemřelého v žádné právní ani technické normě popsáno, doporučuji postupovat podle náboženských předpisů, které čerpám jak z vlastního průzkumu (www.pohrebiste.cz), tak z výše uvedené knihy. Začínáme od obličeje a hlavy a pokračujeme jakoby kruhem na pravou horní část těla (rameno a hruď), pravou ruku, pravou dolní část trupu, pravou nohu, poté levou nohu, levou dolní část trupu atd. (srov. tamtéž s. 129). Židovská tradice v případě přípravy mrtvého nenechává nic náhodě. Voda se nesmí dostat do očí a nosních dírek. Veškeré odnímatelné pomůcky a ozdůbky by měly být sňaty, aby tělo bylo pohřbeno ve stavu co nejvíce podobnému tomu, jak přišlo na svět. Snímatelné zubní protézy lze ponechat, zvláště pokud je sám zemřelý chápal jako ústrojnou součást sebe sama, nikoli jen jako prostředek k přežití.

Zůstává technickou otázkou, zda například umělé vyvedení některého dutého lidského orgánu na povrch těla (stomie) má být pracovníkem pohřební služby standardně uzavřeno zašitím. Sanitář patologie takovou povinnost po patologicko-anatomické pitvě běžně nemá, a to kvůli možné repitvě – pokud by se tělo pitvalo opakovaně. Pro sanitáře platí proto obecná zásada, že umělé otvory, které nezpůsobil během pitvy, nešije, pouze tamponuje.

Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví neupravuje dobu trvání vystavování lidských pozůstatků v rámci pohřebního obřadu. To je velmi velkorysé a rozumné, protože v opačném případě by byly ohroženy několikatýdenní pohřby státníků a duchovních v otevřené rakvi, římskokatolický ritus celonočního bdění nad zemřelým nebo romský zvyk třídenního vartování nad tělem zemřelého apod. Proto se také § 4 odst. 1 písm. c) PohřZ nevztahuje na komerční vystavování plastinovaných lidských těl, neboť PohřZ zde sleduje jiný účel než vzdělávací, výzkumný nebo vědecký. Toto ustanovení umožňuje vystavovat lidské pozůstatky (včetně plodů po potratu) pouze pro účely pietní.

PohřZ v § 4 odst. 1 písm. b) se vztahuje na všechny výstavy těl zemřelých včetně komerčních, které s pohřbíváním nemají nic společného. To vyplývá jak z návětí § 4, tak ze samotného jazykového výkladu. I kdyby bylo

Nahrávám...
Nahrávám...