22
Směrnice pro nakládání s tělem zemřelého s vysoce nakažlivou nemocí
ThLic. Tomáš Kotrlý, ThD.
Úvod
Zaměstnanci pohřebních služeb se během vyzvednutí těl zemřelých v terénu dostávají do velmi nelehkých, zátěžových, někdy až vysoce rizikových situací, a to jak z hlediska bezpečnosti práce, tak z hlediska ochrany veřejného zdraví. Zároveň jsou ze zákona o pohřebnictví povinni zdržet se při kontaktu s pozůstalými chování nešetrného k jejich citům. Musejí s nimi komunikovat osobně, s trpělivostí a taktem; často na úkor stanovených opatření k ochraně zaměstnanců. Vzhledem k těmto uvedeným skutečnostem vláda České republiky uložila Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen "MMR"), které má oblast pohřebnictví ve své kompetenci, usnesením vlády č. 35 ze dne 11. ledna 2019 vytvořit do jednoho roku pro obce a kraje směrnici pro nakládání s tělem zemřelého s vysoce nakažlivou nemocí po jeho předání pohřební službě.
Zadání vládního úkolu přišlo sice prozíravě rok před pandemií covidu-19, ale pro adresáta úkolu zcela nečekaně bez jakékoliv předchozí konzultace ministrů zdravotnictví, vnitra a pro místní rozvoj. MMR odpovědné pouze za veřejný pořádek v pohřebnictví, nikoli za ochranu veřejného zdraví, nejprve chtělo úkol zcela odmítnout a příslušné usnesení vlády revokovat. To by ovšem znamenalo přesvědčit Ministerstvo zdravotnictví, které bylo iniciátorem tohoto státního úkolu, že oblast pohřebnictví vždy patřila a nadále patří v případě ochrany veřejného zdraví do jeho kompetence. Závěr byl takový, že je snazší úkol splnit ve spolupráci s epidemiology, hygieniky a pohřebními službami než měnit kompetenční zákon.
MMR na referentské úrovni vytvořilo pracovní skupinu složenou z odborníků napříč veřejnou i soukromou sférou a zkrátilo název směrnice: směrnice pro nakládání s tělem zemřelého s vysoce nakažlivou nemocí. Slova z citovaného usnesení vlády "po jeho předání pohřební službě" byla z logiky věci vypuštěna. Nakládání s tělem zemřelého s vysoce nakažlivou nemocí se nemůže z hlediska ochrany veřejného zdraví lišit před předáním a po předání komukoliv a kamkoliv. Lze snad spekulovat pouze nad tím, že by se až po předání pohřební službě zjistilo, že dotyčná zemřelá osoba byla nakažena vysoce nakažlivou nemocí. Tímto směrem se ovšem autoři směrnice nemínili vydat.
Směrnice byla publikována pod č. j. MMR-24254/2020-52 ze dne 23. června 2020 (dále jen "směrnice"). Je účinná od 13. července 2020 jako závazný právní předpis pro obce a kraje v přenesené působnosti. Lze ji najít ve Věstníku vlády České republiky (ročník 18, částka 3, bod 2.), viz https://portal.gov.cz/obcan/vestniky/6bnaawp/802857487.pdf (21. 7. 2020).
Ale nepředbíhejme. K širším vnějším připomínkám byl návrh směrnice předložen dne 3. října 2019 v rámci jednání pracovní skupiny MMR a provozovatelů pohřebních služeb, krematorií a hřbitovů a dne 15. října 2019 při konzultačním dni MMR k pohřebnictví se zástupci krajských úřadů a krajských hygienických stanic. Veřejné vypořádání připomínek se uskutečnilo dne 29. ledna 2020 při konzultačním dni MMR k pohřebnictví za přítomnosti zástupců Ministerstva vnitra, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva obrany, Asociace krajů ČR, krajských úřadů, krajských hygienických stanic, Sdružení pohřebnictví ČR, z. s., Asociace pohřebních služeb, z. s., a Unie pohřebních služeb, z. s. Návrh znění směrnice byl zmíněným institucím předem rozeslán a na webu MMR k připomínkám odborné veřejnosti zveřejněn 2. prosince 2019.
Ministryně pro místní rozvoj, Ing. Klára Dostálová, v souladu s výše uvedeným usnesením vlády, následně zřídila užší pracovní skupinu složenou pouze ze zástupců MMR, Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví. Pracovní skupina se sešla ve dnech 12. února 2020 a 2. března 2020. Zástupci ministerstev se dohodli, že rok po publikování směrnice ve Věstníku vlády ČR pro orgány krajů a orgány obcí ji bude vyhodnocovat a popřípadě revidovat či aktualizovat. Postupně vypracuje návrh na změnu právního řádu ČR tak, aby se uložení těla zemřelého s podezřením na výskyt vysoce nakažlivé nemoci do rakve a jeho transport staly součástí zdravotních služeb.
Inspirace slovenskou právní úpravou
V původní květnové verzi v čl. 3 zde prezentované směrnice MMR doporučilo orgánu ochrany veřejného zdraví, po vzoru výše citovaného zákona o pohřebnictví, aby pro nakládání s tělem zemřelého s vysoce nakažlivou nemocí vybral takovou pohřební službu, která má své vlastní zaměstnance. Pouze zaměstnanci pohřební služby, pohřebiště a krematoria byli podle návrhu citovaného článku směrnice zásadně vždy osobami, které jsou s provozovatelem služeb v pohřebnictví v pracovněprávním vztahu a musejí být předem zaměstnavatelem informovány, že budou manipulovat s tělem zemřelého s podezřením na vysoce nakažlivou nemoc.
Právě tato premisa se kodifikovala s účinností od roku 2020 ve slovenském zákoně č. 131/2010 Z. z., o pohrebníctve, který v § 8 odst. 4 písm. s) stanoví zcela novou pracovněprávní povinnost pro pohřební službu: "prevádzkovateľ pohrebnej služby je povinnen zabezpečiť, aby manipuláciu s ľudskými pozostatkami a ľudskými ostatkami pri výkone činnosti pohrebnej služby vykonávali len osoby, ktoré sú s ňou v pracovnoprávnom vzťahu alebo v obdobnom pracovnom vzťahu". Zároveň se jedná o přestupek pod pokutou od 300 eur do 10 000 eur, který se ovšem nevztahuje na…
