61
Postup při úmrtí v malé nemocnici - reálná kazuistika
ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.
Každá nemocnice řeší úmrtí sociálně izolovaných seniorů někdy i bez stálého domova pravidelně. Celorepublikový nárůst komplikovaného oznamovaní úmrtí končícího sociálním pohřbem se projevuje i u malých městských poskytovatelů zdravotních služeb a u národnostních menšin. V tomto příspěvku popisuji praxi v nemocnici A přibližně o 300 lůžkách, která svého zřizovatele, město, žádá o sociální pohřbení v průměru jednou měsíčně. Autor získal od zdravotně-sociálního pracovníka reálné kopie nahrávek telefonních rozhovorů s dvěma pozůstalými ženami. Jde o malý příklad z nedávné praxe, na kterém lze dobře ukázat, jak dobu přechodného uložení mrtvého těla v nemocniční márnici může ovlivnit několik faktorů, od běžných opomenutí až k nečekaně lhostejnému jednání pozůstalých. Ukazuje také na to, že sebepodrobnější vnitřní směrnice bez řádného vedení a dozoru nesměřuje ke kýženému cíli: tělo zemřelého předat vypraviteli pohřbu, v tomto případě městu, co nejdříve.
NahoruPostup při úmrtí v nemocnici A obecně
V námi vybrané nemocnici A jsou těla ukládána do místnosti pro přechodné uložení těl údržbáři, jelikož zde není oddělení patologie či ústav soudního lékařství, a márnice se jako samostatná budova nachází na zadním dvoře mimo hlavní provoz tohoto zdravotnického zařízení. Sanitáři sotva stíhají péči o živé. Jen u vrátného, který drží službu 24 hodin denně, je možné získat klíče od místnosti pro přechodné uložení těl. Tím vzniká dojem bezpečného a pečlivě vedeného přehledu nad tím, kdo a kdy márnici otevřel. Ale opak je pravdou. Chybí nejen profesionální sanitářská služba, ale i nadřízená osoba vrátného, která by kontrolovala přehled přijatých těl – pitevní laborant, technik či administrátor márnice. Tyto role proto suplují pracovníci údržby a vrátnice, hlídající se s trochou benevolence navzájem.
Povinností zaměstnance, který klíče zapůjčuje údržbářům nemocnice, je sice zapsat každý pohyb do a z místnosti do evidenční knihy zemřelých, ale nikoli pravidelný přímý dozor nad údržbáři a vzdálenou márnicí. Každé oddělení nemocnice má sice povinnost telefonicky hlásit úmrtí pacienta vrátnému, na základě čehož dojde k zavolání údržbářů a převezení těla do místnosti s chladicím zařízením, ale vrátný ani údržbáři nejsou považování za důležitou součást týmu. Zdravotnické zařízení navíc nemá stanovený poplatek za uložení těla v chladicím zařízení. Účetní tedy zbytečně dlouhou dobu uložení těl zemřelých zpětně nikomu nevytýká.
NahoruRole zdravotníků při úmrtí paní K.
Dne 16. ledna 2025 došlo k úmrtí pacientky romské národnosti, paní K., v nedožitých 75 letech, na interním oddělení nemocnice, kde byla hospitalizována dva dny. Skon paní K. byl v den úmrtí lékařem prohlížejícím její tělo oznámen uvedené kontaktní osobě, mladé paní D. (34 let), také romské národnosti, s tím, že pitva přikázána není. Tělo smělo být okamžitě pohřbeno. Paní D. se dostavila na interní oddělení obratem po ukončení telefonátu. Jelikož nebyl ještě lékařem podepsán list o prohlídce zemřelé, byla požádána o sečkání či pozdější příchod bez poučení, že by měla vypravit pohřeb. Znovu přišla o čtyři dny později, tj. 20. ledna, kdy převzala příslušnou část listu o prohlídce zemřelé, určenou pro osobu vypravující pohřeb, a osobní věci zemřelé, tj. malou finanční hotovost (1 400 Kč) a starší mobilní telefon.
Dva dny poté, co si paní D. převzala osobní věci zemřelé, a šestý den po úmrtí paní K., se do nemocnice dostavil starosta obce, ve které měla paní K. na ohlašovně obecního úřadu adresu trvalého pobytu. Přinesl její osobní věci, které mu byly předány paní D. Proč je od kontaktní osoby převzal, nedokázal vysvětlit. Věděl, že mobil a peníze u sebe ale nechce, a že obec nebude dělat nic pro to, aby vypravila zemřelé pohřeb. Pan starosta byl přesvědčený, že tento nepatrný majetek zůstavitelky patří zpět na místo, kde byl původně uložen. Věci proto předával staniční sestře oddělení, kde pacientka zemřela. Staniční sestra se starostou obce sepsala dokument o zpětném převzetí. Učinila tak po konzultaci s hlavní sestrou nemocnice a po telefonickém hovoru s paní D., aby se jí zeptala, proč si věci nejdříve převzala a pak je odvezla starostovi obce. Odpovědí jí bylo, že si je vzala proto, že byla jediná, kdo byl se zemřelou před její smrtí v kontaktu. Teď už s tím vším nechce mít nic společného, nemá finance a vypravovat pohřeb nebude. Paní D. tímto svým hovorem staniční sestře nepotvrdila, že by byla osobou blízkou zemřelé. Až díky zjišťování zdravotně-sociálního pracovníka se podařilo zjistit, že paní D. byla dcera bratrance zemřelé.
NahoruRole zdravotně-sociálního pracovníka při úmrtí paní K.
Zdravotní sestra dne 22. ledna 2025 obratem kontaktovala zdravotně-sociálního pracovníka nemocnice, aby ho informovala, že se před chvílí dozvěděla, že kontaktní osoba uvedená zemřelou při hospitalizaci tělo nepohřbí, a požádala ho o zajištění pohřbení. Ten celé dva dny po této žádosti zdravotní sestry o pohřbení nekontaktoval město v domnění, že má 96 hodin čas, protože nevěděl o tom, že paní D. se o úmrtí dozvěděla od lékaře již v den úmrtí a lhůta 96 hodin, stanovená zákonem o pohřebnictví, marně uběhla 20. ledna, v den její druhé návštěvy na oddělení interny.
Zdravotně-sociální pracovník postupně v průběhu dvou následujících dní vyhodnotil, že doposud nedošlo k objednání pohřbu, odvozu těla pohřební službou a jeho pohřbení. Obrátil se na osobu, která má v nemocnici na starosti zápis do "Knihy příjmů a výdejů zemřelých", tedy na vrátného. Z knihy si od něj vyžádal informaci o tom, zda došlo k odvezení těla, či ne. Výsledkem ověření informací bylo, že tělo je dále v nemocnici, a také zjištění nedbalosti ze strany vrátného. Nevšiml si, že v místnosti pro uložení těl je toto tělo déle než čtyři dny. Tuto skutečnost neohlásil, jak stanoví interní pokyn ve směrnici nemocnice, tj. 04 SM NS 006 "Zacházení s tělem zemřelého, předávání částí lidských těl a jiných lidských pozůstatků ke zpopelnění" z roku 2023.
Z metodického pokynu nemocnice vyplývá, že pokud nebylo tělo zemřelého odvezeno do 5. dne (nebo ihned první pracovní den po víkendu či státním svátku), provede vrátný fyzickou kontrolu přítomnosti těla v chladicím zařízení. Po zjištění, že se tam tělo nadále nachází, informuje vrátný v roli žurnální služby zdravotně-sociálního pracovníka či jeho zástup.
V tomto konkrétním případě, až po osmi dnech od úmrtí, začal zdravotně-sociální pracovník formálně konat ve věci žádosti o vypravení tzv. sociálního pohřbu. Skutečnost, že bude pravděpodobně podávat žádost o sociální pohřeb, oznámil sociálním pracovnicím města, které tuto agendu řeší, telefonicky o dva dny dříve. V hovoru s nimi zjistil, že zemřelá osoba jim byla z jejich agendy známa. Byla omezena na svéprávnosti a měla ustanoveného opatrovníka z řad fyzických osob.
V rámci dalších dohodnutých kroků s městem se zdravotně-sociální pracovník pokusil dohledat osobu blízkou zemřelé, která by pohřeb chtěla a mohla vypravit. Nejdříve oslovil Policii České republiky. Z jejich lustrace získal adresu rodné sestry zemřelé a telefonický kontakt na ni. Uvedený kontakt však nebyl dostupný. Následně se mu z dřívějších zápisů v dokumentech nemocnice povedlo nalézt telefonický kontakt na opatrovníka zemřelé a spojit se s ním. Opatrovnice, žena romské národnosti, v telefonickém hovoru uvedla, že ač byla opatrovníkem, zemřelá osoba u ní už nějaký čas nežila. Žila v domácnosti kontaktní osoby. Současně uvedla, že nemá finanční prostředky na vypravení pohřbu. Tato opatrovnice byla ustanovena i pro správu financí zemřelé osoby. Skutečnost, že z příjmů zemřelé nejsou žádné odložené finanční prostředky, vysvětlila tak, že vždy kupovala zemřelé vše, co chtěla a potřebovala. Odkládat peníze stranou se jí nedařilo. V současnosti nemá ani důchod, který přišel pár dní před úmrtím opatrované osoby.
Vzhledem k tomu, že nebyla zdravotně-sociálním pracovníkem nalezena jiná osoba, která by chtěla pohřeb paní D. vypravit, natož osoba blízká, bylo sepsáno oznámení pro obecní úřad, kterému byla oficiální žádost nemocnice o pohřbení předána dne 24. ledna. Obec zajistila vypravení pohřbu žehem a k odvozu těla došlo po víkendu, 11 den po úmrtí, dne 27. ledna, aniž by bylo tělo zemřelé již čtyři dny mraženo, jak stanoví poskytovateli zdravotních služeb zákon o zdravotních službách. Nemocnice nemá mrazicí zařízení v márnici k dispozici.
NahoruRole vypravitele pohřbu při úmrtí paní K.
Měsíc po zpopelnění lidských pozůstatků městem v roli vypravitele pohřbu telefonicky požádala městský úřad příbuzná zemřelé paní K. o vydání urny s jejími zpopelněnými lidskými ostatky. Představila se jako neteř a nijak svoji žádost nezdůvodnila. Na otázku, proč svoji tetu nepohřbila, odpověděla s lítostí, že se o úmrtí dozvěděla pozdě. Shodou okolností je rodinné vazby rozdělily pět měsíců před úmrtím. Zemřelá se prý nechala ovlivnit rodinou a odmlčela se. I přesto, že do té doby se vídaly intenzivně a jezdily spolu na dovolené.
Hrobové místo pro uložení urny na hřbitově žadatelka připravené neměla. Městský úřad jí urnu v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví nevydal, ale poučil ji o právu požádat provozovatele pohřebiště o exhumaci urny. Urnu totiž město uložilo na hřbitov do společného urnového hrobu, k rozptylu dosud nedošlo.
Tím se nabízí neteři dvě možnosti. Uhradit městu a provozovateli pohřebiště veškeré náklady za pohřbení a za uložení/exhumaci urny a odnést si ji domů nebo na místě společného posledního odpočinku paní K. s dalšími…
