dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1701

1.9.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.7.5.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1701

JUDr. Jarmila Gajdošíková

[Přechod dluhů na dědice]

Dluhy zůstavitele obecně

Pasiva pozůstalosti obsahují pojem dluhů zůstavitele i jiných povinných výdajů, které mají být z pozůstalosti hrazeny. Pasiva pozůstalosti tedy obsahují nejen dluhy vzniklé z jednání zůstavitele, ale také náklady na pohřeb zůstavitele, náklady na pořízení jeho hrobu, náklady na provedení soupisu, náklady některých osob na zaopatření apod., které jsou hrazeny z pozůstalosti.

Naproti tomu dluhy zůstavitele lze definovat jako dluhy, které měl zůstavitel v době smrti, dluhy, které mají základ v právních skutečnostech, z nichž měl zůstavitel plnit, kdyby nezemřel. Nerozhoduje, zda jde o dluhy již splatné či ty, které dosud nejsou dospělé.

Pro soupis či seznam pozůstalostního majetku jsou podstatná všechna pasiva, která se do soupisu či seznamu pozůstalostního majetku zaznamenávají a dokládají, nicméně mohou nastat situace, kdy jejich přesná výše nebude v době rozhodnutí ve věci přesně známa. V takových případech soudní komisař pasivum (ale může jít také o aktivum) naformuluje přesně co do povahy a titulu, ovšem uvede jej bez částky, neboť tato mu v době rozhodování není známa. Může jít například o daňové přeplatky či nedoplatky, které v době rozhodování ve0 věci ještě nebudou vyčísleny, k jejichž vyčíslení bude třeba delšího časového období. V takovém případě smí soudní komisař rozhodnout i bez přesné výše. Totéž může být případem aktiv, tj. dosud nevyčíslené pohledávky zůstavitele za dlužníkem.

Zjišťování pasiv pozůstalosti

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný registr dluhů či dlužníků, jenž by zahrnoval veškeré dluhy a pohledávky občanů ČR, není možné vyhledávat pasiva pozůstalosti v registru a soud – soudní komisař je odkázán na informace, které se mu z různých zdrojů dostanou. Nejpravděpodobněji se soud – soudní komisař o existenci dluhu dozví ze sdělení dědiců či od samotného věřitele. Zůstavitelovi věřitelé se snaží co nejdříve uplatnit své pohledávky proti dědicům, a tedy velice záhy po zůstavitelově smrti kontaktují soud, u něhož je vedeno řízení o pozůstalosti, o tom, že mají vůči zůstaviteli určitou pohledávku. Vlastním šetřením soud zjistí zůstavitelovy dluhy zejména na základě odpovědí od relevantních bank, ke kterým byl vznesen dotaz na případné zůstavitelovy účty; v rámci odpovědi banka současně sdělí i své případné pohledávky za zůstavitelem.

Skutečnost, že nějaký subjekt přihlásil do řízení o pozůstalosti svoji pohledávku, ještě neznamená, že bude automaticky zařazena do pasiv pozůstalosti. V rámci nařízeného jednání, kterým jsou objasňována aktiva pozůstalosti, jsou objasňována i její pasiva, a to formou stanoviska dědiců k jednotlivým "položkám" pozůstalosti.

I v případě pasiv pozůstalosti tedy platí, že jsou-li mezi dědici rozdílná skutková tvrzení, zda určitý dluh má být zařazen do pasiv pozůstalosti, tedy jedna skutková tvrzení odůvodňují jeho zařazení do pasiv pozůstalosti, zatímco jiná skutková tvrzení to naopak vylučují, pak se k takto sporným

Nahrávám...
Nahrávám...