Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1648

Toto ustanovení přináší zcela zásadní změnu oproti dosavadní právní úpravě. Podle ObčZ platilo, že v listině o vydědění musí být uveden důvod vydědění. Absence důvodu vydědění měla za následek neplatnost listiny o vydědění. Jelikož NOZ se obecně snaží právní jednání adresátů svých norem spíše zjednodušovat a oprošťovat je od přepjatých formalismů, není dle NOZ již nutno důvod vydědění do prohlášení o vydědění uvádět. Pokud v prohlášení o vydědění důvod vydědění není uveden, důsledky vydědění se neuplatní, tj. vyděděnec má právo na povinný díl, pokud nebude existence důvodu vydědění prokázána. Důkazní břemeno tedy leží na ostatních účastnících sporu. Vyděděnec není povinen prokazovat absenci důvodu vydědění (což by v praxi ostatně ani nebylo dost dobře možné, neboť negativní skutečnosti až na výjimky připouštějící důkaz opaku prokazovat nelze).

Důvodová zpráva poukazuje v souvislosti s upuštěním od nutnosti uvádět důvod vydědění zejména na to, že zůstavitel i vyděděnec důvod vydědění nepochybně znají, není tedy nutno vyděděného nepominutelného dědice ještě veřejně difamovat tím, že bude zůstavitel důvod vydědění v prohlášení o vydědění výslovně uvádět. V obecné rovině lze jistě souhlasit, avšak z hlediska praxe a zamezení případné budoucí důkazní nouzi nezbývá než doporučit učinění vhodných opatření pro identifikaci důvodu vydědění.

Důvody vydědění jsou v praxi vždy projednávány až po smrti zůstavitele. To, co důvodová zpráva tedy považuje za samozřejmé – že zůstaviteli i…