dnes je 19.4.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1646

13.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.5.2.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1646

Mgr. Silvie Koubíková

K odst. 1

Vydědění je jednostranné právní jednání zůstavitele, na jehož základě zanikne právo nepominutelného dědice na povinný díl. Zůstavitel v takovém případě i přes existenci nepominutelného dědice není povinen této osobě vyhradit povinný díl ze své pozůstalosti. Instituty nepominutelného dědice a vydědění jsou neoddělitelně spjaty, vydědit lze pouze nepominutelného dědice. Možnost vydědění je totiž protiváhou práva nepominutelných dědiců na povinný díl. Jelikož zákon omezuje zůstavitelovu testovací svobodu tím, že mu znemožňuje s částí pozůstalosti, odpovídající součtu hodnoty všech povinných dílů, volně disponovat, respektive v tomto rozsahu zatěžuje pozůstalost náhradovou pohledávkou, nabízí zákon zároveň zůstaviteli v taxativně stanovených případech možnost právo nepominutelného dědice na povinný díl znegovat.

Velmi často jsou v praxi kladeny dotazy na to, jak vydědit manžela, jak vydědit rodiče a podobně. Jelikož vydědit lze pouze nepominutelné dědice, a jelikož nepominutelnými dědici jsou dle ustanovení § 1643 odst. 1 NOZ pouze děti zůstavitele, resp. pokud děti nedědí, jsou nepominutelnými dědici vnukové či vzdálenější potomci zůstavitele, je třeba uzavřít, že jinou osobu než děti či vzdálenější potomky nelze vydědit, tj. není možno vydědit manžela, rodiče či jiné osoby s výjimkou potomků. Na druhou stranu to neznamená, že by nebylo možno tyto osoby z dědického práva vyloučit. Přestože tyto osoby nelze vydědit, jejich vyloučení z dědického práva je snazší než vydědění nepominutelných dědiců. Pokud někdo není nepominutelným dědicem, jeho dědické právo lze snadno vyloučit tím, že bude v úkonu pro případ smrti opomenut. Jelikož tato osoba (na rozdíl od nepominutelného dědice) nemá nárok na povinný díl, z pozůstalosti ničeho nenabude.

Příklad


Ilustrujme si popsanou situaci opět na příkladu manželů Buřilových. Paní Buřilová zdědila po své babičce nemovitost vysoké hodnoty v Beskydech. Paní Buřilová si přeje, aby tuto nemovitost nabyly rovným dílem pouze její děti Adam a Eliška, a to každý jednou polovinou. Paní Buřilová chce svého manžela z dědického práva ve vztahu k nemovitosti vyloučit. Proto paní Buřilová sepsala závěť, na základě které zůstavuje nemovitost svým dětem, a to každému jednou polovinou. Manžel paní Buřilové tedy nebyl vyděděn, přesto podíl na nemovitosti nenabude. Důvodem je to, že manžel není nepominutelným dědicem, paní Buřilová jeho dědické právo tedy vyloučila pouze tím, že jej neuvedla ve své závěti, aniž by jej musela (či mohla) vydědit.
K výše uvedenému je možno doplnit, že NOZ nově přichází s možností tzv. negativní závěti – prohlášení zůstavitele o některém z dědiců nikoli nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude (viz ustanovení § 1649 odst. 2). V tomto případě se nejedná o vydědění, ale o specifické právní jednání zůstavitele, mající v praxi obdobné důsledky jako vydědění (blíže k tomuto institut viz komentář k příslušnému paragrafu).

Zákon výslovně stanoví, že vyděděním lze nepominutelného dědice z jeho práva na povinný podíl vyloučit zcela, či že je možno jeho právo na povinný podíl pouze zkrátit. Zůstavitel tedy může podle své vůle přistoupit k vydědění úplnému či částečnému. V obou případech však musejí být splněny všechny zákonné předpoklady vydědění. Částečné vydědění bylo přípustné i podle ObčZ, byť tuto eventualitu pro absenci výslovné zákonné dikce dovozovala judikatura.

Důvody vydědění

NOZ stanoví důvody vydědění taxativně, tj. uzavřeným výčtem. Důvody jsou obsaženy v § 1646 odst. 1, odst. 2 a dále v ust. § 1647. Není přípustné tyto důvody výkladem či na základě analogie jakkoliv rozšiřovat. NOZ při formulaci důvodů vydědění vychází z ObčZ, stávající důvody však precizuje a přidává navíc důvody obsažené v ustanoveních § 1646 odst. 2 a § 1647.

Písm. a) – neposkytnutí pomoci v nouzi

Zůstavitel může nepominutelného dědice vydědit, pokud mu dědic neposkytl pomoc v nouzi. ObčZ skutkovou podstatu tohoto důvodu vydědění vymezoval tak, že potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. Přestože dikce tohoto důvodu vydědění doznala v NOZ podstatného zestručnění, jak je uvedeno v důvodové zprávě k NOZ, na obsahu se nic nemění. Je možno tedy i nadále vycházet z judikatury k ust. § 469a odst. 1 písm. a) ObčZ.

Tento důvod vydědění nastane tehdy, pokud se zůstavitel bude nacházet v situaci nouze (přičemž nouze může být způsobena nemocí, stářím, přírodní katastrofou, úrazem) a nepominutelný dědic, ačkoliv bude mít možnost poskytnout zůstaviteli pomoc, tak neučiní.

Písm. b) – neprojevování opravdového zájmu

Zůstavitel může nepominutelného dědice vydědit také tehdy, pokud dědic o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. I tento důvod je převzat z ObčZ. Jeho znění bylo lehce zestručněno, ale opět se jedná o obsahově totožnou skutkovou podstatu.

Při posuzování tohoto důvodu vydědění je třeba vždy vzít v potaz konkrétní okolnosti. V praxi dochází velmi často k tomu, že zůstavitelé chtějí na

Nahrávám...
Nahrávám...