Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1636 - Druhá třída dědiců

K odst. 1

Druhá dědická třída navazuje na vymezení první třídy dědiců. V první dědické třídě dědí rovným dílem zůstavitelův manžel či partner a zůstavitelovy děti, respektive potomci zůstavitelových dětí z titulu práva reprezentace. Pokud však žádní zůstavitelovi potomci (tj. ani jeho děti ani na místo dětí nastoupivší vzdálenější potomci) nedědí, manžel ani partner není způsobilý být jediným zákonným dědicem v první dědické třídě. Nedědí-li tedy zůstavitelovi potomci, přichází v úvahu dědění dle druhé dědické třídy, ve které dědí zůstavitelův manžel, zůstavitelův partner (který má dle ust. § 3020 NOZ obdobná práva jako manžel), zůstavitelova matka, zůstavitelův otec a dále tzv. spolužijící osoba.

Spolužijící osoba

tzv. spolužijící osobou je ten, kdo se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí žil ve společné domácnosti a kdo zároveň buď pečoval o společnou domácnost, nebo byl na zůstavitele odkázán výživou. Spolužijící osoba je v českém právním řádu tradičním institutem, který NOZ převzal z ObčZ. Tento institut je zajímavý tím, že se jedná o jediný případ, kdy zákonný dědic není definován pomocí příbuznosti vůči zůstaviteli, ale na základě faktických okolností. NOZ na rozdíl od ObčZ nedefinuje pojem domácnost, resp. společná domácnost. Domníváme se však, že je možno termín domácnost vykládat v souladu s definicí ObčZ, jenž v ust. § 115 stanovil, že domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Je důležité zdůraznit, že aby spolužijící osoba byla zákonným dědicem, je nutno naplnit obě zákonem stanovené podmínky současně, tj. je nutná existence společné domácnosti po stanovenou dobu a péče o společnou…