dnes je 3.7.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1484 - Zřeknutí se dědického práva

13.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.1.6.4
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1484 - Zřeknutí se dědického práva

Mgr. Vít Šimonovský

K odst. 1

Zřeknutí se dědického práva (renunciace)

Zásada, že je na vůli dědice, zda dědictví přijme, se promítá do více institutů NOZ (zřeknutí se dědického práva § 1484, odmítnutí dědictví § 1485, vzdání se dědictví § 1490). Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem.

Zřeknutí se dědického práva představuje institut, jehož prostřednictvím se „čekatel dědictví“ („presumptivní dědic“) smluvně (na základě smlouvy se zůstavitelem) vzdává práva na dědictví předem. Zřeknutí tak oproti odmítnutí dědictví vyžaduje smluvní ujednání. Obvyklé bude, že v rámci tohoto smluvního ujednání čekatel dědictví dostane od zůstavitele plnění, které by jinak bylo v dědickém řízení započítáváno (viz § 1658 a násl.).

Není-li ve smlouvě ujednáno jinak, působí zřeknutí i proti potomkům.

Zříci se lze obecně dědického práva nebo pouze práva na povinný díl. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl (v případě nepominutelného dědice, § 1643 NOZ). Jestliže se však nepominutelný dědic zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti (dědění ze zákona).

Zřeknutí se dědického práva nebo práva na povinný díl může být úplné nebo pouze částečné – např. ve vztahu k určité věci či poměrné.

Zřeknutí se dědického práva není darováním ani jiným

Nahrávám...
Nahrávám...