dnes je 25.2.2024

Input:

K pojmu "společné šachtové hroby" u severní zdi Ďáblického hřbitova

10.10.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

41
K pojmu "společné šachtové hroby" u severní zdi Ďáblického hřbitova

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.

1. Úvod

Běžná hloubka tzv. prohloubených hrobů v České republice je 2,5 metru. Šachtový hrob je podle antropologického slovníku hrob, jehož základem je pohřební komora vybudovaná na dně hluboké šachty, tzv. puticuli (z latiny: puteus, "šachta, vyhloubená jáma"). Do šachtových hrobů v Římě byli pohřbíváni otroci a nejchudší obyvatelstvo od 2. století, kdy se rozšířila inhumace.1

Na pozemku parc. č. 576/1 v obci Praha, k. ú. Střížkov, jakožto vymezeném veřejném pohřebišti dochází v současné době běžně k pohřbívání do hrobů a hrobek. Nikoli však do společných hrobů u severní zdi Ďáblického hřbitova (oddělení č. VIII), které byly zřízeny v roce 1943, a do kterých se začalo pohřbívat dne 7. srpna 1943. Do společných hrobů u severní zdi se naposledy pohřbilo v roce 1961.2

Jak tento podzemní prostor pojmenovaly místní právní předpisy platné v době zřízení a provozování společných hrobů u severní zdi Ďáblického hřbitova? Jednalo se o provozované konvenční pohřebiště podle tehdy platných právních předpisů? Argumentovat je třeba právními předpisy platnými v době, kdy ke konkrétnímu pohřbívání v tomto vyhrazeném oddělení hřbitova došlo. Využiji zejména příslušné hřbitovní řády, které se dle historiků na Ďáblickém hřbitově aplikovaly. Tímto zároveň děkuji Adamovi Hájkovi ze Správy pražských hřbitovů (nově Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy), oddělení kulturních a edukačních projektů, za poskytnutí jejich kopií.

2. Exhumace P. Toufara a hledání ostatků Zdeňky Mašínové

Biskupství královéhradecké připravovalo v souvislosti s průběhem beatifikačního procesu kněze královéhradecké diecéze Josefa Toufara (14. července 1902, Arnolec – 23. února 1950, Praha) zajištění potřebných kroků k exhumaci jeho ostatků ze společných hrobů u severní zdi Ďáblického hřbitova od července 2014. Za jeho právní odbor se na mě dne 11. července písemně obrátil advokát Stanislav Hykyš se zdvořilou žádosti o možnost konzultace řádného postupu především z hlediska soukromoprávních a veřejnoprávních aspektů exhumace a případné translace ("přemístění") ostatků této oběti totalitního komunistického režimu do Číhoště.3

V průběhu exhumace ostatků P. Josefa Toufara bylo zjištěno, že hloubka hrobů u severní zdi Ďáblického hřbitova v Praze činila 2,0–2,4 m (ověřeno archeologicky). Jednalo se o standartní hloubku hrobové jámy, nešlo o šachtu. Když jsem se v roce 2014 účastnil tohoto ojedinělého vyjmutí kostry ze společného hrobu s archeologickou (a antropologickou) asistencí, zvažovali jsme s archeologem Janem Havrdou, zda po tomto zjištění nadále používat pro tato hrobová místa termín šachtové hroby. Překvapilo mě, kolik amputovaných končetin bylo na dně hrobu uloženo v jedné bedně, a to vertikálně. Hrobníci pravděpodobně chtěli rozlišit ostatky ex vivo od ostatků ex mortuo. Ty byly uloženy v rakvích, a to horizontálně.

V červenci 2020 byla provedena archeologická sonda v jiném místě hromadného hrobu, čehož jsem se také osobně účastnil. Tým vedený opět Janem Havrdou přitom prozkoumal dvě hrobové jámy za účelem exhumace ostatků Zdeňky Mašínové. Jejich obsahem byly i tehdy amputované končetiny.4

3. Národní kulturní památka, válečný hrob a německý hrob

Pozemek parc. č. 576/1 v k. ú. Střížkov, obci Praha, je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha se způsobem využití pohřebiště, přičemž je v katastru nemovitostí evidován u předmětného pozemku způsob ochrany – nemovitá národní kulturní památka. Stalo se tak v souladu s nařízením vlády č. 69/2017 Sb., o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Za národní kulturní památku byla však prohlášena plocha celého hřbitova, třetího největšího v Praze, tvořená pozemky v obci Praha, k. ú. Střížkov, parc. č. 576/1, 576/2, 576/4, 576/5, 576/6 a 578. Památkově chráněn je soubor pozemků jako národní kulturní památka od 1. 7. 2017, památková ochrana Ďáblického hřbitova jako kulturní památky trvá od 3. 5. 1958 (kulturní památka rejst. č. ÚSKP 41368/1-2063 – Ďáblický hřbitov, zápis do státního seznamu kulturních památek ze dne 31. 12. 1984).

Právní ochranu mají tyto pozemky a obvodová zeď. Nikoli samotné společné hroby, a to přesto, že během připomínkového řízení k návrhu nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky (č. j. MK - S 15754/2016), Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) požádalo geodeticky zaměřit jako novou parcelu dotčené společné hroby. Dopisem tehdejší náměstkyně pro řízení sekce regionálního rozvoje ze dne 21. února 2017, č. j. MMR-2162/2017-52, byl po dohodě s Ministerstvem kultury a Magistrátem hlavního města Prahy, ekonomickým oddělením, požádán vedoucí oddělení správy majetku Magistrátu hlavního města Prahy, aby vytvořil novou parcelu v katastru nemovitostí v severní části Ďáblického hřbitova, a to za účelem zřízení Čestného pohřebiště. Ani po urgencích MMR Magistrát hlavního města Prahy na tento dopis neodpověděl a k objednání geometrického plánu a provedení všech dalších navazujících úkonů (například podle § 82 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů), kterým by vznikla na Ďáblickém hřbitově pro Čestné pohřebiště samostatná parcela, nikdy nedošlo. Dosud tedy není možné, aby Ministerstvo kultury vytvořilo nový návrh nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve kterém by za národní kulturní památku byl prohlášen pouze nově vymezený pozemek v severní části Ďáblického hřbitova.

Další právní ochranu společným hrobům v severní části Ďáblického hřbitova zajišťuje zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech a o změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V centrální evidenci válečných hrobů je u severní zdi Ďáblického hřbitova evidován jako válečný hrob pomník, který byl slavnostně odhalen 17. června 2008. Další bližší vymezení místa evidence neobsahuje. Zápis v evidenci válečných hrobů není podmínkou pro ochranu společných hrobů v severní části Ďáblického hřbitova podle zákona o válečných hrobech. Mohl zde být pohřben příslušník Ukrajinské osvobozenecké armády (UPA, "banderovci") zastřelený ve Středočeském kraji příslušníky československých ozbrojených jednotek. Pohřbení do společného hrobu amerického vojáka Lawrence Ordwaye, který trávil konec války v zajateckém táboře Stalag 12A,5 nestačí, protože dotyčný nepadl v boji.

Exhumace podle mého názoru nebude možná bez souhlasu Rady vlády pro národnostní menšiny a zástupců německých menšin u nás. Plocha hřbitova a čestného pohřebiště tvořená pozemky v obci Praha, k. ú. Střížkov, parc. č. 576/1, 576/2, 576/4, 576/5, 576/6 a 578 obsahuje ostatky Němců. Ostatky Němců jsou podle historiků uloženy i v předmětných společných hrobech. Proto se odvolávám na mezinárodní česko-německou Smlouvu o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992 (viz Sdělení č. 521/1992 Sb.), ve které se český stát zavazuje německé hroby či celé německé hřbitovy nerušit a péči o ně umožnit. Mezinárodní smlouvy jsou především pramenem mezinárodního práva, na základě vnitrostátní úpravy však mohou být pramenem též práva vnitrostátního. Čl. 10 Ústavy stanovuje, že "vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouva tak nemá vyšší právní sílu než zákony, ale má aplikační přednost.6

4. Pojem společné šachtové hroby

Nepublikovaná právní analýza MUDr. Mgr. Filipa Wagnera z odboru vládní legislativy Úřadu vlády, verze 1.3, ze dne 5. září 2023, používá pojem "společné šachtové hroby". Zápis ze 4. jednání Komise pro otázky masových hrobů Ďáblického hřbitova při Úřadu vlády, které se uskutečnilo dne 7. září 2023, používá termín "šachtové hroby".7

Tři tehdejší hřbitovní řády

  1. Rada hlavního města Prahy dne 4. února 1927, čj. XIV – 5617/1926,
  2. Friedhofsordnung für Gemeindefriedhöfe Nr. 1416 (bez datace),
  3. Jednotný hřbitovní řád pro všechny obce a města, Praha, červen 1947,

které byly podle historika Adama Hájka aplikovány na Ďáblickém hřbitově, neznají pojem společné šachtové hroby. Hřbitovní řád schválený a používaný na Ďáblickém hřbitově v padesátých či šedesátých letech minulého století se nám nepodařilo nalézt. Možná dále platil jednotný hřbitovní řád z roku 1947.

V roce 1955 vyšlo ve sbírce zákonů první nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví. V § 12

Nahrávám...
Nahrávám...