dnes je 18.8.2025

Input:

Hydrogeologie na hřbitově

6.8.2025, , Zdroj: Verlag Dashöfer

57
Hydrogeologie na hřbitově

ThLic. Tomáš Kotrlý, Th.D.

Na hřbitově máme v souladu s hydrogeologickým posudkem stanovenu tlecí dobu na několik desítek let. Existují nějaká opatření, díky nimž by šlo provést odvodnění, a tlení těl tak zkrátit? Některé lidské ostatky nejsou zetlelé ani po tlecí době. Není tím ohroženo veřejné zdraví a vodní hospodářství?

Dříve by na vaši otázku nejlépe odpověděl hrobník, který na hřbitově pravidelně prováděl výkopové práce. Určitě by se vám i nyní vyplatilo, kdybyste oslovili dlouhodobé uživatele hrobů, pamětníky. Jejich zkušenosti vám mohou pomoci a ušetřit práci. Často z rozhovoru vyplyne, na co se zaměřit nebo v kterých místech byly zaznamenány při hloubení hrobů problémy. Hrobníka dnes nahrazuje hydrogeolog, který se ale nejprve musí seznámit se stavem a podmínkami na konkrétním pohřebišti a v jeho okolí.

I bez odborných znalostí je dostatečně zřejmé, že voda a hornina v hrobě s nezetlelými ostatky jsou kontaminovány souborem různých bakterií nebezpečných pro lidské zdraví. Z tohoto důvodu je v případě exhumací před uplynutím tlecí doby vyžadován souhlas krajské hygienické stanice, jak je stanoveno v § 22 odst. 5 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pohřebnictví"). Dle § 2 písm. m) zákona o pohřebnictví se exhumací rozumí vyzdvižení lidských ostatků nebo urny s lidskými ostatky z pohřebiště. Pro případ exhumace je provozovatel pohřebiště povinen zajistit provoz na pohřebišti tak, aby nebyl narušen veřejný pořádek a aby byl vyloučen přenos možné nákazy – viz § 22 odst. 5 zákona o pohřebnictví. Jedná se o exhumaci před uplynutím tlecí doby, tedy o jiný případ, než je vykopání hrobu po uplynutí tlecí doby. Pokud tlecí doba není stanovena správně, platí pro provozovatele pohřebiště povinnost dle § 20 písm. d) zákona o pohřebnictví.

Pro krátkou tlecí dobu je ideální následující: aerobní, slabě kyselé až neutrální prostředí (pH půdy), suché, dobře propustné půdy (oxidace převládá), hluboko zaklesnutá hladina podzemní vody, vysoká bakteriologická aktivita v půdě a teplota v rozsahu 5 až 20 °C. V tom případě se pohybuje tlecí doba v řádu jednotek let a dosahuje až 10 let. Pokud jsou podmínky opačné, pak může tlecí doba trvat další desítky let a v tomto případě už může být zkoumaná oblast pro pohřbívání dokonce spíše nevhodná. Proto je nutné ověřit chemismus půdy. Pro bakterie je důležitý správný poměr dusíku a uhlíku, fosforu, dostatek organického uhlíku, což ovlivňuje množení a rozkladnou činnost bakterií a mikroorganismů. Dále je důležitá převaha oxidačních chemických pochodů oproti redukčním (měří se jako redoxní potenciál půd).

Nejvíce jsou na svém zdraví ohroženi hrobníci, tj. osoby provádějící výkopové práce v souvislosti s pohřbíváním a exhumací. Mělo by se jednat o odborně způsobilé osoby, které jsou poučeny, jak v případech, kdy lidské ostatky nejsou zetlelé ani po uplynutí tlecí doby, postupovat. Tito pracovníci by měli být vybaveni i příslušnými ochrannými pracovními prostředky.

Na druhé straně, do země se už tolik nepohřbívá, hřbitovy proto neohrožují veřejné zdraví nebo vodní hospodářství v takové míře, jako tomu bylo před padesáti a více lety. Krajským hygienickým stanicím není z poslední doby znám žádný případ ohroženého zdraví (infekce) občanů obcí, v jejichž okolí se provozuje veřejné pohřebiště. Obyvatelé obcí již také nejsou tak často odkázáni pouze na svoji individuální studnu v případě kontaminace podzemních vod v daném území.

Definice veřejného zdraví je uvedena v § 2 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví"), podle nějž je veřejným zdravím zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin a tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života. Podle § 2 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví je ohrožením veřejného zdraví stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví. Pojem vodní hospodářství není legislativně vymezen, a proto ho lze s pomocí judikatury definovat jako hospodaření na vodních plochách a s vodami (NSS 8 Afs 36/2008-68).

Nejčastějším důvodem dlouhého tlení je přítomnost vody v hrobě, a to zpravidla po jeho vyhloubení, kdy do nakypřené zeminy zasakuje dešťová voda. Pohřbíme-li tělo do vlhkého, popřípadě mokrého prostředí jsou horninové póry vyplněny vodou. Přítomnost vody spolu s její teplotou negativně ovlivňují regulaci růstu rozkladných bakterií, vytvářejí teplotně stálejší prostředí a snižují rychlost oxidace a rozkladu tkání. V tomto prostředí může mrtvé tělo zůstat prakticky neporušené s minimální ztrátou tkáně až do doby jednoho roku a jeho následný rozklad je výrazně zpomalen. V takových případech se tlecí doba prodlužuje na dvacet i více let. V praxi jsou známy pohřbení, ve kterých tlecí procesy nebyly dokončeny ani po padesáti letech. V případě hřbitovů hraje roli i kapilarita, což je schopnost jílů nasávat a zadržovat vodu výše v malých pórech pomocí kapilárních sil. Z hlediska hřbitovů jsou zpravidla ohroženy svrchní průlinové zvodně v rámci písčitých a štěrkovitých zemin.

Na úvod zmíněná role hydrogeologa je klíčová. Jeho

Nahrávám...
Nahrávám...