dnes je 15.12.2019
Input:

Aplikace GDPR v pohřebnictví

21.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9
Aplikace GDPR v pohřebnictví

ThLic. Tomáš Kotrlý

Před dvěma lety bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno Nařízení EU č. 2016/679 – Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, účinné od 25. května 2018 (dále jen „GDPR”). Zpracování osobních údajů zemřelých osob nejsou předmětem právní ochrany zakotvené v GDPR. V oblasti ochrany osobních údajů zesnulých ani zrušená směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. 10. 1995 - o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů - členským státům neukládala, aby byly chráněny osobní údaje zesnulých, a ponechávala národním zákonodárcům řešení této otázky na zvážení. GDPR ve svém úvodu v bodě č. 27 vylučuje svoji působnost na údaje o zesnulých osobách, když stanoví, že „Toto nařízení se nevztahuje na osobní údaje zesnulých. Členské státy mohou stanovit pravidla týkající se zpracování osobních údajů zesnulých osob.”.

V České republice Úřad pro ochranu osobních údajů vydal k dané problematice stanovisko č. 7/2002. V Itálii byl například vydán etický kodex zpracování osobních údajů pro účely historického výzkumu. Tento kodex vymezil základní pravidla pro historiky a archiváře, pokud jde o respektování osobnostních práv. Stanovil, že dokumenty zahrnující citlivé nebo soudní údaje mohou být zpřístupněny až po uplynutí 40 let od rozhodného okamžiku a v případě údajů týkajících se zdravotního stavu, sexuálního života nebo soukromých rodinných vztahů až po uplynutí 70 let. Viz Codice in materia di protezione dei dati personali. A.2. Codice di deontologia e di buona condotta peri trattamenti di dati personali per scopi storici. (Provvedimento del Garante n. 8/P/2001 del 14 marzo 2001, Gazzetta Ufficiale, 5 aprile 2001, n. 80). Ochrana údajů zemřelých patří v České republice do zvláštních institutů postmortální ochrany. Účinnost tohoto řešení zůstává sporná, neboť zde nemusí být subjekt přebírající procesní postavení žalobce.

Zemřelá osoba jako subjekt údajů

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOU”), také nestanoví přechod práv subjektu údajů po jeho úmrtí na jiné osoby. Z toho vyplývá, že po úmrtí subjektu údajů pozbývají platnosti ta ustanovení zákona o ochraně osobních údajů, v nichž subjekt údajů vystupuje jako účastník občanskoprávních vztahů, tedy ustanovení o právech subjektu údajů a povinnostech správce ve vztahu k subjektu údajů. Přesto je zejména provozovatel pohřební služby, pohřebiště a krematoria povinen chránit osobní údaje zemřelého. Shromažďuje osobní údaje sice již zemřelé osoby, ale i v tomto případě je nutno stanovit účel jejich zpracování a dodržovat další ustanovení § 5 odst. 1 ZOOU. Podle § 5 odst. 1 písm. f) ZOOU je možno tyto údaje zpracovávat pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. V nesouladu se stanoveným účelem, a tedy v rozporu se zákonem, by bylo, kdyby tito správci volně předali osobní údaje zemřelých osob například někomu, kdo by chtěl získat kontakt na pozůstalé a využít jejich duševního rozpoložení po ztrátě blízké osoby k vlastnímu obohacení nebo se chtěl nezákonným způsobem obohatit na úkor dědiců.

V praxi však u takového zpracování lze téměř vždy uplatnit některé z liberačních ustanovení podle § 18 ZOOU. Buď jde o zpracování uložené zákonem [mimo zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOH”), např. zákonem č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, nebo uchovávání účetních dokladů podle zákona č. 563/1991, o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů] nebo je zpracování třeba k uplatnění práv vyplývajících ze zvláštních zákonů (řada zákonů, z nichž vyplývají práva či povinnosti archivovat dokumenty s osobními údaji) nebo jde o uchování osobních údajů pro archivní či statistické účely subjektů uvedených v § 18 písm. c) ZOOU.

Osobní údaje zemřelého by měly být zveřejněny a šířeny jen tehdy, je-li to nutné k ochraně práv zemřelého, vyjma případů, kdy by to bylo v rozporu s vůlí zemřelého vyslovenou před jeho smrtí. Ochrana osobních údajů a zachovávání důvěrnosti informací o zemřelém a o jeho pohřbu jsou jedním ze základních práv vypravitelů pohřbu, jde-li o osoby blízké zemřelému. Klíčový je obsah zveřejněné informace o zemřelém a způsob, jakým byla zveřejněna. Je třeba zkoumat, zda informace byla zveřejněna seriózním způsobem, nebo zda se naopak snažila vyvolat spíše senzaci či popsat zemřelou osobu ryze negativním způsobem. Důležité mohou být rovněž otázky, jak zveřejnění informace přispělo k debatě veřejného zájmu či zda jejím cílem bylo pouze ukojení zvědavosti veřejnosti, jaký dopad měla zveřejněná informace na průběh pohřbu a opatření hrobového místa, zda nebyla narušena zásada, že o pohřbu a hrobu rozhoduje zemřelý za svého života apod. Neméně významná je závažnost zásahu do soukromí dotčené pozůstalé osoby.

Není vyloučeno, že určitá informace o zemřelé osobě zahrnuje současně údaj o osobě žijící a dotýká se tak oprávněných zájmů třetích osob v oblasti ochrany jejich osobních údajů. Veškeré evidenční knihy a dokumenty obsahující osobní údaje žijících osob je proto třeba zabezpečit před neoprávněným zpracováním. Jedná se zejména o:

  1. Pohřební, hřbitovní nebo kremační knihy,
  2. listy o prohlídce zemřelých a umrlčí pasy (obsahují-li údaj o příčině smrti, pak musejí být uloženy v zapečetěné obálce),
  3. doklady o pohřbení a zpopelnění,
  4. knihy kontrol,
  5. knihy jízd,
  6. knihy výdeje uren.

Tyto listiny a evidenční knihy by měly být ukládány do uzamykatelných skříní; do uzavíratelné schránky i ve vozidlech. Vypravitel pohřbu má právo zakázat vedení evidence o zemřelém a jeho pohřbu v elektronické formě, zejména pokud by se jednalo o vedení této dokumentace ve formě dostupné na dálku. Vedení elektronické evidence s sebou totiž přináší zvýšené riziko jejího zneužití neoprávněnými osobami, pokud zabezpečovací systém není dostatečně spolehlivý. Největší nebezpečí úniku a zneužití informací s sebou nese vedení pohřební evidence v podobě dostupné na dálku. Odpovědnost za zpracování osobních údajů, včetně odpovědnosti za jejich zabezpečení, nese provozovatel pohřební služby, nikoliv např. dodavatel příslušného informačního systému. V souvislosti s vedením elektronické evidence je tedy vhodné, aby byly oprávněným osobám přiděleny individualizované uživatelské účty, které splňují podmínku diverzifikovaných oprávnění přístupu k jednotlivým údajům podle pracovních pozic uživatelů.

Osobní údaje ve smlouvách o nájmu hrobového místa

Provozovatel pohřební služby, pohřebiště nebo krematoria, který využívá externí služby správce systému a evidencí, s ním musí mít uzavřenu smlouvu o zpracování osobních údajů podle čl. 28 GDPR. Požadované náležitosti je možné zakomponovat formou smluvních ujednání o ochraně osobních údajů přímo do smlouvy, kterou provozovatel se správcem v rámci dodavatelsko-odběratelského vztahu uzavírá.

Podle našeho názoru provozovatel v pohřebnictví nemá oprávnění zpracovávat osobní údaje osob odlišných od smluvní strany (kontaktní osoba nájemce hrobového místa, vlastník hrobového zařízení, designovaný budoucí nájemce) bez jejich předchozího souhlasu. Pro plnění smlouvy není třeba standardně určit kontaktní osoby smluvních stran nebo osoby pokračující po smrti v nájmu. Podle § 25 odst. 5 ZPOH právo nájmu hrobového místa přechází na osobu, kterou nájemce určil i mimo nájemní smlouvu. Nájemní smlouva po smrti nájemce přechází popřípadě na svěřenský fond určený nájemcem. Je-li nájemcem fyzická osoba a není-li přechod nájmu na určenou osobu možný anebo neurčil-li nájemce nikoho, přechází právo nájmu na jeho manžela, není-li ho, na jeho děti, není-li jich, na jeho rodiče, není-li jich, na jeho sourozence, nežijí-li, pak na jejich děti. Není-li přechod práva nájmu na žádnou z těchto osob možný, přechází právo